Facebook Twitter Pinterest email tisk

Předávkování Warfarinem - dávkování Warfarinu dle INR

Dávkování Warfarinu dle INR

U Warfarinu je známá vysoká interindividuální a intraindividuální variabilita účinku. Potřebné dávky účinné látky warfarin se tak u jednotlivých pacientů mohou lišit i 10–20krát. V odpovědi na léčbu hraje roli mnoho proměnných, jako jsou věk a etnikum pacienta, genetické faktory ovlivňující metabolismus warfarinu, lékové a dietní interakce, komorbidity (například onemocnění jater, ledvin, srdeční selhání, aktivní malignita), ale i akutní stavy jako horečnaté či průjmovité onemocnění.

Standardně se léčba zahajuje dávkami 5–10 mg warfarinu denně. Nižší dávky jsou doporučovány u starších pacientů, protože je známo, že s věkem se snižuje potřebná dávka warfarinu o 6–10 % na každou dekádu věku. Dále je nutno nižší dávky zvážit u pacientů polymorbidních, s hepatopatií, vyšším rizikem krvácení či anamnézou nízkého dávkování warfarinu.

Při zahájení léčby warfarinem je důležité současně aplikovat parenterální antikoagulancia, nejčastěji nízkomolekulární heparin (low molecular weight heparin – LMWH). Důvodem tohoto postupu je fakt, že plný antikoagulační účinek warfarinu se rozvíjí až po několika dnech od zahájení léčby. Vlivem warfarinu jako první klesá aktivita faktoru VII (poločas 4–6 hodin) a laboratorně tak dochází k prodloužení koagulačních časů, a tím ke zvýšení hodnot INR. Nicméně pro antikoagulační účinek je nutné snížit aktivity i ostatních K dependentních faktorů s delším poločasem – faktoru IX (poločas 14–20 hodin), faktoru X (poločas 45–70 hodin) a zejména faktoru II (poločas 60–90 hodin). Dochází tedy k diskrepanci, protože laboratorně již lze pozorovat zvýšení INR, avšak klinický antikoagulační účinek nastupuje až s poklesem faktoru II. Navíc warfarin snižuje aktivitu i K dependentních přirozených inhibitorů koagulace. Protein C má krátký poločas (6–12 hodin) a jeho rychlý pokles tedy vede paradoxně k prokoagulačnímu stavu v prvních dnech po zahájení warfarinizace. V tomto období je pacient ohrožen progresí trombózy, vznikem retrombózy či kumarinové kožní nekrózy.

Třetí den od nasazení léku Warfarin se doporučuje provést kontrolní odběr INR k eventuální úpravě dávkování. Následují opět pravidelné kontroly INR až do dosažení terapeutického rozmezí. Podávání LMWH je možno ukončit, pokud je 2 dny po sobě INR > 2,0. Po stabilizaci INR v terapeutickém pásmu lze postupně prodlužovat intervaly mezi odběry krve až na 4–6 týdnů. Častější kontroly jsou však nutné při zavedení nové medikace, dietní změně, alteraci zdravotního stavu, ať už se jedná o chronická onemocnění či akutní stavy. Rovněž v případě změny dávkování warfarinu je nutná časná kontrola INR, a to za 1–2 týdny.

Za účelem monitorace účinku warfarinu bylo zavedeno standardizované laboratorní monitorování pomocí INR. Tento parametr byl v roce 1983 přijat Světovou zdravotnickou organizací jako standardní metoda pro sledování účinku antagonistů vitaminu K.

INR představuje vyjádření výsledku protrombinového testu (PT) se zohledněním citlivosti daného tromboplastinu k warfarinu. Rozdíly mezi tromboplastiny mohou být dány jejich odlišným původem, výrobou a obsahem fosfolipidů. Citlivost tromboplastinu je ve vzorci pro výpočet INR zahrnuta jako ISI (international sensitivity index / mezinárodní index citlivosti). Čím je daný tromboplastin citlivější ke změnám navozeným warfarinem, tím nižší je hodnota ISI.

Standardní terapeutické rozmezí INR je 2,0–3,0. Výjimku tvoří pacienti s mechanickými chlopenními náhradami a mechanickými zařízeními (mechanical circulatory support – MCS), u nichž je ve většině případů doporučeno INR udržovat mezi 2,5 a 3,5. Individuálně lze vyšší terapeutické rozmezí požadovat u pacientů s vysokým rizikem tromboembolie, pokud došlo k selhání léčby při standardním terapeutickém INR.

V našich podmínkách probíhá sledování léčby warfarinem většinou u praktického lékaře či jiného ambulantního specialisty. Vzorky žilní krve ke stanovení INR jsou zasílány do hematologické laboratoře nebo lze využít testování mimo laboratoř, jedná se o takzvané přístroje POCT (point of care testing). Analýzu INR provádí zaškolený pracovník přímo v ambulanci, k analýze stačí pouze kapka kapilární krve a výsledek je k dispozici prakticky ihned. Metoda je tedy výhodná zejména v případě, kdy není dobrá dostupnost hematologické laboratoře či u pacientů se špatným stavem periferních žil.

Zdroj: Předávkování Warfarinem
Zveřejněno: 18.2.2019